Gastropholis prasina
Výskyt: endemický druh vyskytující se v pobřežních lesích jihozápadní Keni a severovýchodní Tanzánie.
Popis: poměrně velký druh lacertida dorůstající 40-45 cm, z toho 2/3 připadají na dlouhý bičovitý chápavý ocas. Základní zbarvení těla je smaragdově zelené, u samců až lehce namodralé, ve spodní straně těla přecházející do světle žluté nebo žlutozelené. Při otevření tlamy září jasně červená ústní dutina a dlouhý červený rozeklaný jazyk. Hlava je poměrně velká na dlouhém krku bez výrazného přechodu. Rozdíl mezi pohlavími není výrazný samci mají zřetelné femorální póry na vnitřní straně stehen u samic jsou jen nevýrazné. Samice jsou větší a robusnější než samci.
Terárium: Minimální rozměr terária pro pár bych odhadl na 80d 40h 70v. V přírodě zvířata žijí v korunách stromů přibližně 15m nad zemí. Proto je vhodné terárium postavené na výšku a umístěné v horní části pokoje. Já jsem zvířata umístil do rozměrů 120d 40h 70v na dně s rašelinou smíchanou s pískem, kterou udržuji stále vlhkou. Jsou to zvířata s denní aktivitou, která vyhledávají přímé slunění, proto je třeba terárium vybavit silnými světelnými zdroji. Simuluji období dešťů, při kterém v oblasti lesů v Tanzánii spadne kolem 300mm srážek a prší po většinu dne. Deště trvají dva měsíce a zbytek roku je poměrně suché období. Ubikace je hustě zarostlá živými rostlinami a pravidelně ji rosím. Udržuju tím vlhkost 60-70% přes den a 80-90% v noci. Je nutné, aby i přes vysokou vlhkost se v teráriu nevytvářela plíseň a zatuchlý vzduch to znamená dobré větrání. V období sucha pak vlhkost klesá. Vše nastiňuji podle podnebí v okolí města Tanga v Tanzánii, s tím, že roční koloběh jsem obrátil pro severní polokouli. Vodu přijímají tím, že olizují kapky z listů, presto mají možnost se napít z misky čehož občas využívají. Teploty se pohybují od 23°C u dna po 28-32 u stropu a na výhřevném místě 40-45°C, noční pokles na 23°C. Výborně šplhají po tenkých větvích a skáčou. Důležité jsou korkové dutiny, kde se ukrývají v noci a občas i v průběhu dne v případě ohrožení. Vyhledávají male těsné štěrbiny s teplotou kolem 26°C odkud vykukují a v případě ohrožení se projevují syčením a pískavými zvuky s otevřenou tlamou a vyplazeným červeným jazykem.
Chov: společně v páru mohou zůstat po celý rok nijak se nenapadají. Na začátku období dešťů se zvířata páří, k snůšce pak dochází po 4 týdnech. Vajíčka lepí na stěnu dutiny, kterou obývají. Snůšku je nutno opatrně vyjmout a přemístit do inkubátoru. V průběhu roku, bývají tři i čtyři po měsíci na sebe navazující snůšky s čtyřmi až devíti kožovitými navzájem slepenými vajíčky ve snůšce. Mláďata se líhnou po cca 70 dnech při inkubační teplotě 28°C. Já chovám stejně velká mláďata ve společné ubikaci a k napadání nedochází ani mezi samci. Mláďata jsou ze začátku plachá, ale velice brzy si zvyknou na lidskou přítomnost a ochotně šplhají i po ruce, na chytání však odpovídají kousnutím. Jsou žravá a velmi rychle rostou, po prvním roce dosahují již téměř velikosti dospělých. Pohlavně dospívají v 10ti měsících života, ale první snůšku je vhodné směřovat do druhého roku, kdy samice více zesílí.
Potrava: se živí především cvrčky, sarančaty, šváby, v létě smýkaným hmyzem, výjimečně jim předkládám i myší holata. Kromě toho by mělo být složení potravy rozšířeno o jemně nastrouhané ovoce a zeleninu nebo dětské přesnídávky. Moje zvířata si vezmou jen výjimečně, záleží to chuti každého jedince. Veškerou potravu sypeme vitamínovými prášky s vápníkem, 1x týdně zařadíme postní den.
